Francesco

28. března 2010 v 10:02 | David
Poslechnete smutny pribeh se stastnym koncem:
Vcera rano si jdu jako obvykle vykoupat na malou plaz s tim, ze si pak jeste udelam mensi vylet pres utesy na nejsevernejsi palz Querim.
Nic k jidlu ani piti si ssebou neberu, protoze je to jenom kousek. Na male plazi neni nikdo - je 9 rano a to je na turisty preci jen trochu brzy. Asi 100 metru je jeden dalsi clovek, taky bez plavek, takze pohoda.
Pak si balim veci, ze vyrazim na utesy, kyz kolem me prochazeji sviznym krokem dva turisti (mazele z Italie asi kolem 45) a jdou taky na utesy. Davam jim naskok, abychom si na pesine nedychali na zada.
Cestou k utesum vidim nejakou stastnou holku, jak se vali na pisku mezi skalama, blazeny vyraz na tvari. Skoro jsem ji musel prekrocit, ale ji to bylo jedno.
Kracim si pekne po pesine nad morem, mezi palmama. Slunicko vyleza zpoza mraku (ano dneska byli poprve mraky) a zacina byt vedro.
Uz jsem skoro na plazi Querim, kdyz najednou koukam - vedle pesinky, mezi kamenama, hlavou s kopce, lezi chlap, ruce podel tela a s oblicejem v hline. Jeste me napadlo, ze je to nejaky potrhly hippik, ktery tam cucha ke kytickam. Ale hned na to mi doslo, ze tenhle chalp upadl a je omraceny nebo mrtvy. Snazil jsem se ho otocit. Nastesti dychal, ale byl moc tezky a navic zapasovany mezi dvema balvany. Rikal jsem si, ze to musi byt jeden z te dvojice. Takze tam bude muset byt jeste ten druhy. Hned za zatackou jsem uvidel tu zenu jak zbira nejake byliny. Na zavolani hned pribehla, vhla se na sveho muze a zacla silene kricet a brecet. Spolecne jsme ho trochu zdvihli a napul posadili. Porad byl v bezvedomi, ale dychal, oci dokoran otevrene a pusu plnou hliny a krve.
Jeho pani na nej dal silena strachy kricela italsky a anglicky a placala ho po tvari. Rikal jsem si, ze s pateri nebude mit nic, protoze musel upadnou proste na plocho na oblicej, ale pani s nim nechtela moc hybat.
Asi po ctvrt hodine jsem si rikal, ze se musi neco udelat. Prikryli jsme Franceska, aby na nej neprazilo slunce a ja jsem vyrazil dolu na plaz pro pomoc. Pro nejake lidi, kteri by mi ho pomohli snest dolu, kde by ho mohlo nabrat nejake auto. Kupodivu, indove z dolnich restauraci byli celkem ochotni a asi 7 se jich nabidlo, ze pomuze.
Kdyz jsme k nim dorazili, tak Francesco uz byl na nohou a se slovy "co je?" sesel sam (i kdyz dost nejiste) dolu na plaz. V mori ze sebe smyl krev a hlinu a porad se nas ptal: "Co se deje? Co se mi stalo? Ja si nic nepamatuju." A ani ho nic nebolelo. Proste nic. Jen par odrenin, rozseknuta hlava a krvave belmo na jednom oku.
Dovedete si predstavit jak byla pani stastna. Porad mi dekovala a rikala, ze jsem jejich andel strazny. Ona si pry myslela, ze on sel sbirat nejake rostliny a semena, ktere pak chteli zasadit u nich na zahrade. Proto ho ani nesla hledat.
Spolecne jsme dali dohromady, co se mu asi stalo: zrejme z horka omdlel a v bezvedomi upadl a mezi kameny. Jen naprostym zazrakem se mu skoro nic nestalo. Indove pak sehnali taxika, ktery je oba odvezl do nemocnice. Odpoledne mi Cornelie rekla, ze Francescovi tam udelali vsemozne testy, dokonce i tomograf mozku a zjistili, ze mu proste nic neni. Jenom se ted citi cely zmlaceny. Dneska odletaji domu na Ischii a asi ho doktori jeste jednou prohlednou.
Tak to je muj vcerejsi vylet se stastnym koncem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivča Ivča | 28. března 2010 v 13:39 | Reagovat

Ty jo tak to je jak z nejakyho filmu.

2 Berenika Berenika | 28. března 2010 v 18:09 | Reagovat

No sláva, už to vypadalo na samé nudné reportáže :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama