Duben 2010

konec vyletu

24. dubna 2010 v 12:10 | David
Ahoj z Dharamsaly, Tak jsem prorad jeste v Dharamsle. Kotnik uz je o neco lepsi, ale na zadne vylety to neni. Nastesti v Dharamsale je spousta uzitecnych veci, kterymi muze clovek vyplni volny cas: Po ranu chodim na prednasku GreatFreedom, ktera je velice zajimava. Pak rychle najist. Na vyber je tu krome indickych a tibetskych jeste spousta korejskych, japonskych, cinskych, italskych a samozrejme izraelskych restauraci. Vetsinou je to v rezii indickych kucharu, ale obcas se najde velice dobra restaurace. Odpoledne doucuji 19ti letou tibetskou holku anglictinu. Po prazdninach jde na universitu v jizni Indii a bude potrebovat dobrou anglictinu. Potom jdu do centra Tibetean Hope Center, kde konverzuju s tibetskyma uprchlikama, take aby si zlepsili anglictinu. Centrum je otevrene vsem a to jak pro dobrovolne ucitele tak pro studenty. A tak ve vysledku je tam asi jen polovina Tibetanu a zbytek jsou prevazne Korejci (kteri, v dobrem slova smyslu, temer ovladli centrum) a pak hrstka Thajcu, Cinanu a tak. Takze barvita smeska lidi. Vtipne je, ze Korejci jsou od Tibetanu temer k nerozeznani. Nekdy se to pozna podle obleceni a opaleni, ale i tak vznika spousta legracnich situaci, kdy dva Korejci spolu mluvi lamanou anglictinou v domeni, ze ten druhy je Tibetan. Od opravdickych Tibetanu jsem se dozvedel spoustu historek o tom, jak utikali pres "kopecky" do Nepalu. Horsi bylo, kdyz jsem mel ve skupine jen 3 mlade holky z Thajska, ktere dohromady znaly asi jen 5 anglickych slov. Pul hodiny jsem se snazil nejak je rozpovidat a druhou pul hodinu jsme na sebe jen mirne rozpacite koukali. Tak uz mi to tu pomalu konci a v pondeli vecer budu muset do frcet do Delhi. Moc se na to netesim, protoze jizda to bude urcite hruzna a navic dole v nizine je hodne pres 40C. Zato tady v Dharamsale je takove ceske pocasi. Prsi skoro kazdy den (aspon chvilku). Pres den je docela prijemne, zato v noci byva chladno. Dneska v noci jsem se budil zimou, prestoze mam prima tlustou deku. Tak to je asi vsechno. Ve fotaku mam jeste par fotek, ale nevim jestli v tomto kolotoci aktivit a nakupovani darku najdu cas je probrat a dat do alba. Pripadne to udelam, az se vratim.

Dharamkot (doplneno)

17. dubna 2010 v 11:18 | David
Taky jsem se docetl na internetu, ze tam mate jakysi mrak. To vam nezavidim. Tady v Indii (v nizine) maj podobnej mrak skoro cely rok :-(
Ale je to normalni smog a prizemni prach, tak pro letadla to asi neni tak nebezpecny.
Noha je dneska zese o neco lepsi. Po rovine muzu chodit skoro normalne. Ale roviny tu zrovna moc nemaj.
Do naseho hotylku se musi vylezt asi metrova zed a prelezt ostnaty drat! To je v podstate jediny pristup smerem do vesnice.
Clovek se opravdu musi Indum divit. Oni proste nemysli na pohodli, tak jako my. Kupuji si tricka, dziny, drahy mobily a vubec jim nevadi, ze maj vsude bordel jako v tanku. Hned vedle meho pokoje je vyschle reciste potoka. Kdyz jsem se shanel po odpadkovym kosi, tak mi Rahul rekl, at vsechno hazu tam. Ze pry se tam toho vejde hodne. A az prijdou monzuny, tak se to pry samo uklidi :-(
Tibetani jsou v tomhle uplne jini. V McLeod Ganji (horni Dharamsale) je zakazano pouzivat igelit. Vsude jsou popelnice a ty se dusledne vyvazeji.
Vcera jsem sundal ten ostnanty drat, pres ktery se leze. Indove se tomu trochu divili. Takova smes udivu, ze to vubec jde a udivu ze jsem jim narusil zabehnuty rad veci. Ale dneska si uz asi ani nepamatuji, ze tam kdy nejaky drat byl a ze to byl opruz pres nej lezt.
Tak ja tedy vysedavam na jedine zidli, kterou v hotylku mame a ctu si a nebo ziram do dalky. Vzdycky, kdyz nekam jdu, tak si ji Rahul vezme, protoze si taky chce posedet na zidli. Kdyz prijdu, tak ho musim honit, aby mi ji zase prinesl :-(
Jinak "hotylek" je trochu nadneseny vyraz. Je to maly prizemni domek se 4mi pokoji. Celkem novy, takze dobry.
Hodne domu, ktere se tu stavi jsou postaveny s pomerne velkorysym zamerem. Napriklad podlaha je casto mramorova. Ale bohuzel indove nejsou vetsinou schopni udrzovat domy v dobrem stavu. Vetsinou se omezi na zameteni podlahy. Kdyz neco spravuji, tak si s tim nikdy nedelaji velkou hlavu. Diru v mramoru zaliji betonem a je to.
Ale udoli kde bydlim (Dharamkot) je pres mnozstvi hotelu porad hezke, je tu spousta stromu a divokych zvirat. Silnice je daleko, takze je tu klidek. Par set metru nad hotylkem je centrum Dharamkotu. Tedy skrumaz hotelu, restauraci a kramku vseho druhu. V poslednich letech si tuto vesnicku oblibili hlavne turisti z Izraele. Tech je tu asi 90%. Vsude jsou napisy v hebrejstine a restaurace se ani moc nesnazi vychazet vstric jinym turistum. Take klavesnice tohoto pocitace je prelepena hebrejskymi pismenky.
Tak mi drzt palce, at se mi noha brzy uzdravi a ja budu moci zase chodit i po okolnich vesnicich :-)

Doplneno 18.4.
S tema indama a jejich myslenim, to je pro me tedy zahada. Myslim, ze je to neco typicky indickeho. Jejich postoj k zivotu. My na zapade jsme posedli zvysovanim sveho pohodli, uhlazovanim cest, stavenim dlanic a vsechno mit na dosah ruky. Kdezto indove jsou zvyklli zit natlaceni na sebe. Navic jsou mezi nimi obrovske rozdily; jazykove, etnicke, nabozenske, kastovni, v bohatstvi, ve vzdelani atd. A aby to vubec mohlo nejak fungovat, museli se naucit obrovske tolerantnosti. Uz mockrat se mi stalo, ze jsem se nekde tlacil v davu. Pak jsme narazili na nejakou prekazku. Dav se zpomalil a postupne okolo prekazky "obtekal". Kdyz prisla rada na me, tak jsem videl, ze "prekazka" je jen lezici krava nebo pes nebo nejaky clovek, ktery si tam na chodniku ustlal a ted tvrde spi. Nikdo na nej neslapne (pokud nemusi), nikdo se nerozciluje (protoze to je vec celkem bezna). Proste ho prekroci a jde dal. Tohle by se u nas urcite nestalo. Miliarda cechu, nemcu ci francouzu na relativne male plose by se uz urcite davno pozabijela.
Ovsem je v tom take jakysi fatalismus - veci jsou proste takhle a nezbyva nez to nejak nest. Proto take nikoho nenapadlo ten drat dat pryc, protoze i ostnaty drat ma pravo na existenci. A navic tam je odjakziva, zejo.
A nepredstavuj si, ze indove chodi nekudy jinudy a nevadi jim to, protoze nespechaj. Ne ne, oni lezli celou dobu pres nej - mladi i stari. A nejedna pani si o nej roztrhla sari.

Co se tyce odpadku. Indove jsou v zasade cistotni. Jen toto slovo trochu jinak chapou. Lide se casto myji a vetsinou chodi ciste obleceni. Ale temer dokonale jim chybi jakysi nadhled. Malokdy dokazi myslet na vic nez na sebe, pripadne na svoji rodinu. Takze, odpadky vyhazuji "pryc". To vetsinou znamena na jakekoliv misto, ktere je dal nez 2 metry. Nekdy je vtipne pozorovat, kduz ve mestech jeden zamete odpadky pred dum souseda a ten je pak zase zamete zpet nebo pred dum jineho souseda.
Ja myslim, ze je to tim, ze v takto lidnate a celkem chude zemi musi kazdy bojovat o misto na slunci a nema uz tak moc casu se zabyvat tim, kam odplave plastova lahev hozena do reky.

S tou zidli je to trochu jinak: Ten dum patri nekomu jinemu a Rahul ho ma jen na leasing. A je tam proste jen jedna zidle. No preci nebude kupovat dalsi! V mojem pokoji nebyla zadna zarovka. A tak mi Rahul donesl zarovku z jineho pokoje, ktery byl zrovna prazdny. Take povlak na deku proste nema. Co bude delat, az bude deka spinava? Asi nic.

Tak to je takova uvaha na tema indickeho indovstvi.
Jinak dnes neni noveho nic. Noha je zase o trochu lepsi, ale zatim zadny zazrak.
Kasel uz je taky o neco lepsi a myslim, ze (snad) brzy se mi vrati hlas.
Od rana je zatazeno a obcas prsi. To je docela prijemne.

Dharamsala 2

15. dubna 2010 v 16:30 | David
Ahoj po druhe z Dharamsaly,
Kurs jogy skoncil a my nejvetsi horlivci jsme to dukladne oslavili v pondeli vecer u ohne. Hralo se na kytaru, na bubny a pely se pisne z let sedesatych - ty, ktere si nas ucitel Sharat nejlepe pamatoval :-) K tomu jsme vypili hektolitry matoveho caje a snedli obrovska kvanta susenek.
Legracni bylo, ze v pondeli skutecne prselo skoro cely den! Krome toho se ovsem taky ponekud ochladilo, takze jsme po dlouhe dobe zazili novy poxit - zimu. Ale v utery uz bylo zase prima teplo, takze uz je zase vse pri starem. Modra obloha, bez mracku a teplota kolem 28 stupnu.
Rozhodl jsem se, ze pujdu k Sharatovi na pokracovaci kurs jogy. A taky jsem se prestehoval. Tam kde jsem doposud bydlel bylo nejak smutno a neutulno. Nahodou jsem si nasel penzionek hned naproti pres vyschly potok od jogoveho centra. Tak to aspon budu mit blizko

Vcera rano jsem se vypravil na jednodenni trek (vylet) do mistnich hor. Dosel jsem az skoro tam do zadu, kde zacinaji ty vysoke zasnezene hory. Ale co se nestalo. Tedy spise stalo - nejak jsem spatne slapl a zvrtnul jsem si kotnik. Za normalni situace neprijemna vec, ale tady daleko od silnice (ve vysce pres 3000m) - vec vice nez neprijemna
Nu coz, nezbylo me nez pokracovat po vlastnich dal. Reknu vam, ze to tedy pekelne bolelo. A navic tam nebyl nikdo, kdo by me politova a bolavy kotnik pofoukal! Po 4 hodinach jsem kulhaje, skakaje po jedne noze dosahl nejzazsi vyspy civilizace - Snowline cafe. Nepredstavujte si nejakou fajnovou kavarnu. Tohle byl jen jeden vetsi stan, kde se varilo a par dalsich mensich, kde vetrem oslehani turiste prespavali, aby rano za rozbresku vyrazili do sedla mistniho horskeho velikanu Dauladaru (4600mnm). Rad jsem se od nich nechal presvedcit, abych tam s nimi zustal na noc. Pujcili mi stan, spacak a dve deky a jeste me pohostili vlastnim jidlem. Bez toho bych byl asi o hladu, protoze jsem pocital, ze se jeste vecer vratim a mel jsem u sebe jen trochu penez. Jejich indicky pruvodce me navic namasiroval bolavou nohu, vytahal za prsty a poradne pokroutil. Za par dni to pry bude dobre
Rano kolem osme jsem vyrazil svym super pomalym tempem nejkratsi cestou domu. Cestou me jeste jeden dalsi indicky pruvodce namasiroval nohu a taky za to nic nechtel! Jen at v poradku dorazim dolu. Na cestu me jeste dal lahev vody, ktera tady nahore stoji 4x tolik nez dole u silnice. Cestou se mi noha celkem rozchodila. Ne ze bych behal jako srnka, ale vytrvalym snecim tempem jsem dneska celkem v pohode kolem 3 odpoledne dorazil do hotelu. Kotnik se mi mezitim vybarvil vsemi odstiny fialove
Takze ted s oteklou nohou, muzu z terasy sveho noveho penzionu tak akorat sledovat hemzeni jogychtive mladeze na dvore jogoveho centra, kam to mam opravdu blizko
Snad se to za par dni opravdu zlepsi a od pristiho ctvrtka muzu zkusit dalsi kus jogy.

Ale k necemu to bylo urcite dobre: poznal jsem pohostinnost horskych indu, par zajimavych lidi z Danska a Anglie a udelal jsem spoustu krasnych fotek zapadu slunce v horach

V albu uz jsou nove fotky:
http://nepal08.rajce.idnes.cz/Indie2010/



Dharamsala

11. dubna 2010 v 16:45 | David
Ahoj z Dharamsaly.
Od minuleho mailu jsem se presunul o par set kilometru na zapad a o neco vice do hor. Na cestu jsem si koupil drahy listek na turisticky autobus. To znamena, ze autobus bude realtivne kvalitni a kazdy bude mit sve misto. A taky to znamena, ze tam budou jen sami turisti.
Cesta probehla hladce. Tedy "indicky" hladce. To znamena. Autobus prijel o pul hodiny dele nez mel. Pak se ukazalo, ze rezervovano je vice mist, nez kolik jich ve skutecnosti je. No problem. Tak holt se 10 lidi natlaci k ridicovi do kabiny. Ale nikomu se nechtelo tlacit se 16 hodin u ridice :-)
A tak jsem stali na slunci a cekali, az se neco stane. Postupne odpadlo nekolik rozzurenych turistu. Penize dostali zpet. Po dvou a pul hodinach sehnali pro zbyvajici lidi minibus a konecne jsme mohli jet.
Silnice nejsou v Indii zrovna nejlepsi a tecnicky stav autobusu taky ne. Takze clovek mel celou cestu pocit, ze jede na zebrinaku po zmzlem oranisti. Autobusu navic jeste straslive skripaly brzdy.
Vsechny tyto veci jsou v Indii normalni a patri k beznym cestovatelskym utrapam.

Dharamsala je mestecko, kde sidli tibetska vlada v exilu. Tedy vlastne ne v Dharamsale ale na kopci nad nim, ve vesnici McLeod Ganj.
Nekteri rozumbradove v Cechach radi tvrdivaji, ze se to tu jmenuje Dharmasala. To zni tak budhisticky (dharma je budhisticka nauka). No, kde jinde by taky mohl Dalajlama zit, zejo. Ale ne. Dharamsala tu byla uz davno pred Dalajlamou a znamena to neco jako utociste pro poutniky.
Takze ted jsem v McLeod Ganji. Uz jsem tu byl jednou pred 15ti lety. Za tu dobu se z maleho mestecka stalo turisticke velkomesto. Sel jsem se podivat kousek dal do kopce, kde jsme kdysi bydleli. Ale vubec se to tam neda poznat. Tam kde drive byli terasovita policka s ryzi, tam je dnes jeden hotel pres druhy. Tedy doslova. Zadny urbanizacni plan pro stavbu zrejme neexistuje a tak nektere hotely jsou treba jen metr od sebe.
Tam kde drive byla nezpevnena cesta, tam je dneska asfaltka, kde na sebe troubi taxiky a riksi. Tam kde drive byvala pesinka, tam dneska bagr stavi silnici, aby mohli turiste dojet az do hotelu.
Moc vesele to neni :-(
S obrovskym narustem turistu tu ted navic maji velke problemy s vodou.
Ale probiha tu mnohem vice kursu jogu, meditaci a budhismu. A hlavne: porad tu vladne dobra atmosfera.

Hnedka po prijezdu jsem se zapsal na kurs jogu ke stejnemu uciteli, u ktereho jsem byl pred temi 15ti lety. Uz se necvici na strese jeho domu ale ve fajnovem Yoga centru, kde je vsechno dokonale. Centrum je navic obklopene krasnou zahradou.
Zitra mame zaverecny den. Pry bude nejake jidlo a do vecera se bude sedet okolo ohne a pet pisne. Nejspis hebrejske, protoze izraelci jsou tu jako vzdy ve vetsine.
Ja asi zpivat nebudu. Jeste v Rishikesi jsem nastydl. Asi jsem to nejak prehnal s tim koupanim v Ganze. Pak uz to bylo lepsi, ale cestou autobusem mi to sedlo na hlasivky a ted uz asi 4 den skoro vubec nemuzu mlivit. To je dost blby, protoze mluveni je tu nejlepsi zabava :-(
Ale snad zitra to bude lepsi :-)

Nastesti je tu velice prijemne pocasi. Kazdy den je jasno (jako ostatne vsude v Indii) a teploty splhaji jen nekam k 25 stupnum.
Muj ucitel na jogu tvrdi, ze v teto dobe by spravne melo hodne prset. Ale nikdo mu to neveri, protoze uz jsme vsichni davno zapomeli, co je to dest. Trocha deste by ovsem neskodila. Je tu silene suchy vzduch a to mi na moje nemocne hlasivky nepomaha.

Premyslim, kam dal. Jeste mi zbyvaji 2 tydny. Mozna tu zustanu a najdu si jeste nejaky kurs nebo si jeste udelam vylet do Manali. Vsichni mi rikaji, ze je to tam skvely, ale nikdo mi nerekl, co je tam tak skveleho.

Rishikesh

4. dubna 2010 v 16:25 | Davidbaba
Zdravim z Rishikese,
ze svateho mesta na upati Himalaje.
Cesta z Goy sem probehla hladce. Letadlem jsem se presunul do Dilli a odtud vlakem na sever do Haridwaru. A odtud uz clovek dojede do Rishikese riksou.
Ganga zde opusti hory a vteka do niziny. Voda je jeste krasne cista a studena. To je v Indii neco nevidaneho, protoze reky jsou tu vetsinou cerne a smradlave.
Na obou brezich jsou postavena siroke schodiste (ghaty), aby poutnici pri ritualnim omyvani nespadli do vody. Oba brehy jsou spojeny dvema krasnymi novimi lanovymi mosty pro pesi po kterych neustale proudi procesi poutniku a turistu. Bohuzel davem se take prodira spousta motorek, ktere neustale troubi na chodce. Tohle tedy nedokazu pochopit :-( Most je siroky asi metr a v kazdou chvili ja ne nem nekolik set lidi. Uhnout neni kam a motorkar troubi a troubi. Ale kdyz se mu divam do obliceje, tak nevidim vztek nebo netrpelivost. Jen dokonale vyrovnany vyraz: "Uhnete mi z cesty! Ja jedu na motorce!" Clovek na motorce je lepsi nez chodec. Ale motorka musi uhnout autu, protoze to je jeste lepsi. A samozrejme vsichni musi uhnout autobusu, protoze ten je nejvetsi pan. To je takovy novy kastovni system. Gandhi se kdysi snazil zrusit ten puvodni a z velke casti se mu to podarilo. Ale asi je to v lidech, protoze temer ve vsem tu existuje jakysi klovny rad. Kazdy clovek vi koho muze klovnout a koho ne. My cizinci jsme samozrejme mimo. Vetsinou se k nam chovaji s velkou uctou ci obdivem ale obcas, kdyz se nikdo nediva, tak dokazou byt pekne arogantni. Myslim, ze si takto pro sebe zvysuji sebevedomi, kdyz muzou mit pocit nadrazenosti nad zapadakem.
Jinak Rishikes je ohrome zajimave mesto. Hemzi se to tu ruznymi svatymi muzi kteri sem proudi z cele Indie. Casto to jsou poutnici, kteri nemaji nic jineho, nez sve roucho, zebraci kyblicek a hul. K modernimu poutnikovi dnes samozrejme patri i mobilni telefon :-)
Na fotkach vypadaji jako takovi zasmusili, do sebe uzavreni stareckove. Ale ve skutecnosti jsou velice zivi. Hlasite se spolu bavi a divoce gestikuluji rukama. Kdyz si nektereho chci vyfotit, tak si toho hned vsimnou a vetsinou se zatvari odmitave, nebo se jen tak podiva svim rentgenovym zrakem, ze fotak raci schovavam.
Hlavni atrakce je tu samozrejme reka Ganga, ktera je pro indy to nejsvatejsi, co tu maji. A tak jsem si take rekl, ze se musim v te jejich svate vode taky trochu namocit. Nasel jsem si plaz kousek nad mestem. Voda byla prekvapive studena, ale za chvilku si clovek zvykl. Vzdycku jsem vysel kousek protiproudu, doplaval jsem do poloviny reky a nechal se unaset proudem. Pak jsem se cely zmrzly chvili vyhrival na prudkem slunci a kdyz mi bylo teplo, tak zase do vody. Timto jsem si privodil dokonaly upal, takze dneska jsem po vetsinu dne jen zavreny v pokoji s pustenym vetrakem a cpu se melounem, abych zahnal dehydrataci. Odpoledne si udlelal tlupa opic piknik na nasi terase. Ne takovyty drzy hnedy opice, ale hezky sedivy. Chodili kolem me na dosah ruky a skoro vubec si me nevsimaly. Jen jedna me zatahala za nohavici, asi aby vyzkousela, jestli ze me nespadne banan. Asi pul hodiny se tam povalovaly po zemi, vybiraly si blechy, drbaly se na zadech a mladata skakaly po zidlich.  Pak prisel majitel hotelu a s kostetem a vsechny je vyhnal. Zustal po nich jen dokonale rozhazeny obsah kose a par bobku :-)
Vcera se tu pry stalo, ze krava stala pres silnici, blokovala dopravu a na troubeni nereagovala. Mozna, ze to byl byk, protoze tech se tu pohybuje taky dost. Ridic autobusu uz to nemohl vydrzet a tak vybehl ven, ale krava ho nabrala na rohy a on zustal lezet v bezvedomi. Lide zavolali policii a ta milou kravu odvedla do vezeni. Zakon tu, jak vidite plati na vsechny. Pozdeji ji policie propustila s vystrahou :-)
Zitra se chci jit podivat na velke hemzeni do Haridwaru, kde zrovna probiha Maha Kumbh Mela. Nastesti neni zrovna koupaci den, takze poutniku bude asi jen nekolik desitek milionu.
A na uteri uz mam listek do Dharamsaly. Uz se tesim jak se tam krasne ochladim.

Fotky jsou stale na stejnem miste: